Živec Josef

Nová keramická továrna v Pražské ulici byla kolaudována 1. 2. 1928.  Její majitel Josef Živec (narozen 19. 3. 1899) již v těsném sousedství vlastnil parní pilu a továrnu na nábytek. Továrna byla vybavena nejmodernějšími stroji a to jak na zpracování hmot (válcová mačkadla, třecí bubny, kalolisy), tak i mašinkami pro zatáčení, dovolujícími produktivní strojní výrobu. Zboží se pálilo v kruhových pecích na uhlí se zvratným plamenem, malované výrobky v muflových pecích vytápěných dřevem.

Živcova továrna vyráběla především moderní kuchyňské nádobí z nástřepné fajánse, dále květníky a různé okrasné keramické předměty. Velká část vyrobeného zboží byla ve dně značena písmenem „Ž“ v rámečku. Soudobá reklama nabízela hospodyňkám ohnivzdorné kameninové nádobí značky „NEZMAR“. Továrna předvedla své výrobky v roce 1932 na Sletové výstavě v Praze.

Josef Živec zaměstnával ve třicátých letech 42 dělníků (16 žen a 26 mužů). Ředitelem byl František Přibyl, který přešel k Živcovi z továrny Ferdinanda Vondráčka. Vedoucím malířů byl malíř Bělka. Na rozdíl od  továrny Ferdinanda Vondráčka Živcova továrna přečkala období hospodářské krize ve třicátých letech i druhou světovou válku   a v roce 1946 se účastnila výstavy kostelecké keramiky v Českém Brodě.

V roce 1948 byla Živcova továrna znárodněna a začleněna pod Západočeské závody kaolinové, šamotové a magnezitové, n. p. Praha, hlavní závod Praha, pobočný závod Kostelec n. Č. l.  Zakrátko nato byla včleněna pod Jihočeskou keramiku, n. p. a od roku 1959 byla součástí firmy KERAMO Praha.

            V období těsně po znárodnění  pokračovala výroba původního sortimentu. V muflových pecích se pálilo zboží výrazných pestrých barev zvané Japan, které maloval Jan Čaloun. V padesátých letech však  již převážila výroba zahradní keramiky, především květináčů. Teprve začátkem šedesátých let  začali pro KERAMO navrhovat nové moderní výrobky výtvarníci Šilar, Košnář, Forejtová aj. a závod opět začal produkovat kvalitní keramický sortiment. V polovině sedmdesátých let továrna přešla na výpal v elektrických pecích.

Za čtyřicet let, po které bývala Živcova továrna hlavní částí kosteleckého Kerama, vystřídalo se v jejích dílnách mnoho vedoucích pracovníků a  hrnčířských mistrů. Byli to například Jan Havlíček, který vedl KERAMO dvacet let, František Čadek, Jiří Trpálek, Václav Egner, Jiří Chocholatý, Jaroslav Matějíček, František Novotný, Josef Vomáčka, František Soukenka, Josef Vichera, Bedřich Záruba, Alois Nekvasil, Karel Záruba, Alois Kaše a mnoho jiných.

         KERAMO se však již nedokázalo přizpůsobit změněným poměrům po roce 1989 a konkurenci nově vzniklých soukromých výrobců. Po celá devadesátá léta výroba v KERAMO již jen živořila až v roce 2002 zcela zanikla.